Yes, holko!

Stala se mi v těch šestatřiceti stupních nad nulou taková věc.
S novou spolubydlící (je to Češka a děvče, pro ty, kdo pochybovali) se chystáme trochu zespolečnit kuchyň, častěji něco upéct, leccos společně nakupovat a vařit. Terry tedy jí maso a já víceméně ne, ale v lecčems máme asi podobné chutě.

Zakoukala jsem se v rámci páteční učební pauzy (to horko, to hrozný horko!) do velké kuchařky, kterou Terry přivezla, a taky do svého sešitu s různě poopisovanými a povystříhanými recepty. Říkám si, tohle by šlo, taky tohle a tohle, hmm, a něco pečenýho.
Pak jsem si ale uvědomila, jak to vypadalo doteď. Recepty mám, to jo. Mám i docela dost surovinových zásob. Ale nějak se toho jídla bojím – jím pečený brambory, soju s rýží, polívky, někdy jenom zeleninu se sýrem, teď v létě hodně salátů (ale teď bylo fakt vedro). Vlastně se toho „normálního“ jídla asi pořád docela bojím, jo, tak je to. (Například málokdy jím z velkého talíře – následek přečtení příliš mnoha rad pro hubnoucí lidi.)

Přitom doma jíst zvládám, venku taky, když mi někdo uvaří, všechno v pohodě. Nedám si v hospodě sama od sebe skrz nějaký zvláštní blok smetanovou omáčku, ale smažák s bramborem klidně. Jen v Praze na privátě se prostě tak porůznu odbývám s tím, že se pořádně najím přece o víkendu doma.

Nad onou kuchařkou mi došlo, že to není takhle v pořádku. Jasně, vysokoškoláci to tak mají, že se stravují různě a najedí se přece v neděli u mámy. Vzhledem ale k mé minulosti šmrncnuté PPP a nesrovnaným měsíčkům bych o sebe měla v tomhle směru trochu víc pečovat. Mám samozřejmě sklony říkat si, prosímtě, děláš z toho vědu, vysokoškolák žije na menzovních obědech, rohlících s pomazánkovým máslem a tekutém chlebu. No dobře, tak co ty menzovní obědy? Tam taky skoro nechodím, nahrazuju je zelným salátem a rohlíkem, a přitom menza nevaří úplně zle…

Založit si na blogu rubriku Jídelníček? Psát si je někam vedle a někomu je ukazovat? Vyhledat odbornou pomoc a přiznat si, že anorektické kořínky tam stále ještě někde jsou? Nevím. Třeba mám jenom nesmyslný roupy. Ale nějaký plán ohledně teplých jídel by to možná chtělo – a u pana doktora akupunkturisty, s kterým se ještě na podzim asi sejdu skrze ty měsíčky, o tom pravděpodobně taky padne pár slov.

160/50, velikost 34/36, tanec, běh, pěší přesuny, mozková aktivita a ani ne devatenáctiletý… flirt. Opravdu nejsem z těch, kteří by si museli nějak ubírat. Kéž mi tenhle sebezpytný post slouží aspoň trochu jako závazek.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 4

  1. Eva

     /  27.8.2011

    Stejně je zvláštní, jak vlastně všichni toužíme po stejném – po korekci těla. Já směrem dolů, ty směrem nahoru. Málokdo je spokojený. Ale nikdy by to nemělo hraničit se zdravotním rizikem. Bašti, klidně i z malého talířku, zdravě, ale tak, jak tvé tělo potřebuje.

    Btw, vysokoškolská strava a vůbec život je pro tělo to nejhorší zlo, co může být, a pro nudle od ťoňgů, hektolitry kávy a energeťáků o půlnoci neexistuje žádná omluva. Amen.

    Odpovědět
    • Já ani netoužím po korekci směrem nahoru. Netoužím po žádné korekci, kromě rýsování buchtiček na břiše. Jenom si uvědomuju, že mě třeba baví vařit a chutná mi, ale bojím se toho. Což podle mě není úplně dobře. Tak bych s tím chtěla zkusit trochu pohnout.

      Čínský polívky se u mě nevyskytují a energeťáky taky nepiju, na to se mám moc ráda 🙂 

      Odpovědět
  2. I behem studii se da jist normalne, to byva casto jen vymluva, ze to nejde a ze musi byt na poradu dne cinska nudlova polivka. Chce to jen trochu chtit a ono to pujde:)

    Odpovědět
    • No jo, tak nějak… je to jako se vším ostatním, stačí trochu chtít. Poslední dny si přece jenom docela vařím a dělá mi to radost 🙂

      Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 165 086 kliků