Číst, nepsat

Všichni bychom o zkouškovém byli nejradši, kdyby se naše oblíbené blogy aktualizovaly tak třikrát denně, ale aspoň z sebe můžu říct, že v psaní mám teda rezervy.

A taky v korekturách, e-mailech, překladech, vaření. Chtěla bych zkusit tyhle podivuhodné lasagne a leccos jiného ze Sařina blogu. V běhání!! Ale teď už bude asi opravdu veliký mráz.

Jen to randění, to by mi teda šlo. Včera mi přišla básnička na dobrou noc. Předevčírem na mě historik čekal doma, než se vrátím z literárního večera, čekal šest hodin místo pěti, trochu nakoupil a skoro mi i pověsil prádlo. Pořád ještě nevím, jestli se mnou pojede na jih (a i kdyby ne, těším se tam jak malá – ale s ním ještě jedenapůlkrát tolik). Nicméně, vyvíjí se to pěkně.

Občas jedu domů a dozvídám se věci jako „Klaus totiž bude jednou v učebnicích, zatím všechno, co říkal, se vždycky potvrdilo! Tahleta verbež, ti levicoví pesudointelektuálové, filozofové, nikdy nevymyslí žádné řešení a když už by ho měli, odmítají pro něj hnout prstem. Proč jim vůbec někdo dává prostor v novinách, v televizi?“ Tak jen tak tiše sedím, ani nedutám. Co se na tohle dá říct? Mám ráda svoje rodiče, ale už začínám chápat, jak se mohli tolikrát poštěkat s prarodiči o politické názory. Někdy to udělám taky, spíš si ale vybavuju, jak ty hádky kazily vzduch a trápily mě, malou vnučku, a zůstávám potichu. Ono s tímhle uctíváním pohnout nejde.

Písnička, místo dalších textů. Příjemná, rocková. O chlapech.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 10

  1. Eva

     /  31.1.2012

    Mně u ní zase včera zaujala ta sladká snídaně, napadlo mě udělat něco podobného:-) a nakonec mě inspirovala k odhodlání udělat si dneska na oběd vlastní celozrnné tortilly (žitná mouka – checked). Líbí se mi, že píše každý den a relativně easy angličtinou (s jinými mám celkem problém). A především se mi líbí ta banka receptů!

    Včera jsem řešila stejný problém – jak to, že je bloglovin prázdný, když je zkouškové 🙂 A proto jsem ňurala a přidala si tam další tři nové deníčkové blogy a jeden o kosmetice netestované na zvířatech. A pak se učila do jedné do rána 🙂

    Nemáš tip, co udělat s řepou? Trochu se jí bojím :-/

    Odpovědět
    • Opatrně s tím zájmenem „já“ 😉

      Řepa? Hlavně se nebát. Dobrý je salát, ale v těchhle mrazech… takže inspirace zde: http://www.cuketka.cz/?p=67

      Zatím jsem zkoušela řepu rozpůlenou, zabalenou do alobalu s kouskem másla, pečenou vedle brambor tak půl hodiny. Ty časy a teploty, které uvádí Cuketka, mi nedovoluje ekologické svědomí… ale v menších kouscích stačí méně a je to moc dobré, slaďoučké.

      Pár dalších tipů najdeš i v komentářích pod článkem.

        Jo, Sarah je moc fajn, ale občas mrkám na drát – několik druhů tofu podle obsahu vody?… A ruší mě teda, že angličtina nemá jasno v tom, co je zelí, co kapusta apod. Ještěže to děvče umí tak pěkně fotit a na fotce ty dvě věci rozeznám 🙂

      ________________________________

      Odpovědět
      • Pečená červená řepa je moc dobrá i s rukolou a posypaná parmazánem nebo jiným oblíbeným sýrem :).
        Taky jsem neměla ani potuchy, že se tofu nějak dál dělí. A obávám se, že to bude těžko k sehnání, co vím, tak se prodává většinou takové to klasické tofu (značku se nevzpomenu, ale určitě víte, co myslím). O létající cibuli jsem vůbec nevěděla, takže děkuju za tip, těch na vaření totiž vážně není nikdy dost. A Evi, nechtěla by ses svěřit, jaké další blogy jsi začala sledovat? Chci toho mezi semestry objevit co nejvíce, tak budu ráda za každé doporučení :).
        Mimochodem, Aranel, taky máme s tatínkem někdy pěkně třaskavé debaty ohledně politiky a spol., a ještě třaskavější s dědečkem (jeho taťkou). Naučili jsme se tedy v určitých chvílích mlčet o tomtéž :D.
        A konečně, báseň byla „vlastnoruční“ a nebo „převzatá“? 🙂

      • Hm… když podle mě teda neexistuje průnik červenořepné a rukolové sezóny. Ale možná se pletu a někdy zjara se to stane. Hm… taky vlastně neznám asi jiné než Sunfood z Dobrušky. Ne že by mě to trápilo, aspoň dokud jsem se nedozvěděla o dalších druzích, pevnostech… Hm… vzhledem k tomu, že její umělecká úroveň nebyla právě závratná, metrum se trochu míjelo, ovšem obsahovala silné autobiografické prvky a kontextuální zapojení do bezprostřední situace autora, nepochybuji o tom, že vyšla z jeho vlastní hlavy. A to se ovšem cení! 🙂

        ________________________________

      • Eva

         /  31.1.2012

        Já vím, jsem jájovník 🙂

        Googlila jsem např. tempeh. Co že to jako je. I v českém vegetariánském rybníčku se o něm ví, nicméně jsem jej nikde ve zdravých výživách nenašla. Druhy tofu? Na to tady snad mohu rovnou zapomenout, stejně jako najít nízkotučnou mozarellu anebo nízkotučný feta sýr. Nikdy jsem taky neviděla celozrnné lasagne.

        Se slovíčkem „kale“ jsem měla hrozný problém už u Salad Pride. Vůbec jsem netušila, co to je, ani podle obrázku. A pak jsem si tak brouzdala cuketkou a zejména jeho článkem o blanšírování a trklo mě to. Podle mého je „kale“ kapusta (ta naša, česká). Ale ani s ní pořád nevím… Mě děsí, že se prodávají obří hlavy a s vědomím, že budu týden sama jíst kapustu, co kdyby mi to nááhodou nechutnalo, se mi dělá lehce nevolno.

        Proč se tak strašně bojím té řepy? Proč? Proč? Protože obecně se sladkou zeleninou mám problém? Nebo nevím, co s tím? Naštěstí mám jen malinkou bulvu. Prubnu to na véču. Fakt!

        Jinak ty blogy:

        http://moi-potvurka.blogspot.com/
        http://zasetalucie.blogspot.com/
        http://jedikats.blogspot.com/
        http://www.ruzovychroust.cz/

        A jeden bonusový, úžasný:
        http://wwwbaletkova.blogspot.com/

        Téměř všechno je ze záložky od Poju (protože je to krásná a úžasná bytost a toliko, toliko inspirativní!).

    • To by nevadilo, kdybys to uměla skloňovat 😛

      Tempeh cestou pro bedýnku vídám, ale spolu s Robi a seitanem to pořád mám někde na úrovni „takový to něco jako tofu“. Ale tempeh bych mohla zkusit. Jo, to bych mohla. Uvidíme.

      Nízkotučnou mozzarellu? No protože… kdo by to jedl? A copak mozzarella není sama o sobě dietní dost? Celozrnné lasagne, hm. Ty by se možná daly sehnat, ale nevím. Jestli ne, naše babičky si nudle vyráběly / vyrábějí, možná bychom se mohly poučit.

      Kale je určitě kapusta, ale mám pocit, že „cabbage“ je někdy zelí a někdy kapusta. To mě rozčiluje, co kdyby na tom náhodou brutálně záleželo, až se do některého toho receptu pustím.
      Zatím jsem se od Sarah naučila hlavně slovo „chickpeas“ – cizrna. No jo, dneska tam je taky takový megainspirativní článek, o luštěninách. Zřejmě taky jiných, než menší bílý fazole a větší červený…

      Odpovědět
      • Eva

         /  31.1.2012

        A víš co? TEĎ jsem si toho všimla! 😀 (cca po několika hodinách, jedné hóme máde tortille, obědu, úklidu kuchyně, sprše, umytí vlasů). Holt mám dlouhý vedení.

        Otázkou je, do jaké míry je nutné tyto věci rozlišovat. Pokud nejsme výživáři (jako ona), pak je nám to vlastně tak trochu k ničemu – pořád to bude sója s jakýmsi takýmsi obsahem bílkovin. Nerada dělám z věcí složité. A stejně u nás není k dostání ani cizrna v konzervě, ani bílé fazole v konzervě (bez rajčatové omáčky). Tak co. Asi že příliš konzervovaný středoproudý zákazník, aha.

        Chtěla jsem napsat ještě něco chytrého, leč jsem to zapomněla.

      • Není?

        http://www.bonduelle.cz/katalog-vyrobku/8-sterilovana-zelenina-lusteniny

          Namáčím a vařím, jsem spíš nekonzervový zákazník. Ale Bonduelle by měly být k sehnání, a rozhodně bílé fazole v konzervě bez kečupu měli od jiné značky i u nás na vsi v krámě.

        Myslím, že seitan zrovna není sója, ale jinak – no jistě, beztak kdyby Sarah znala sojové kostky dvě porce za dvanáct korun, žádný tyhle drahý specialitky by si nevařila!

        ________________________________

      • Eva

         /  31.1.2012

        Vím, že existují, ale u nás v Albertovi prostě nejsou. Nejsou ani v Bille. Neptej se mě proč. Ale mají tam rozličné druhy namáčecích fazolí, tak to možná zkusím.. I když – s těmi luštěninami jsem dost na štíru :-/

  2. Tempeh je vynikající, akorát je dost výživný, přijde mi sytější než tofu nebo šmakoun a myslím, že jsem ho snad dokonce viděla i v nějakém supermarketu. Jinak na nákupy doporučuju i samoobslužnou Zdravěnku na Lidické, tam mají opravdu kde co.
    Sejtan jsem ještě nebaštila, docela mě odrazuje v jaké podobě se prodává (naloženej ve sklenicích nevypadá příliš reprezentativně). A Robi si nemůžu vynachválit, moc mi chutnají jak plátky, tak i Robi čína, která je ale přímo nekřesťansky předražená. Což je vlastně problém všech těchhle surovin (snad až na tofu), již zmíněné sójové kostky jsou holt nepřekonatelné.
    A moc díky za odkazy, Evi 🙂

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 800 kliků