Friends with Benefits

Zánět v koleni, možná dotírající viróza a vyvrcholené přetažení ze vší té práce mě na pár dní polovyřadily z provozu – v pátek odpoledne mě chytila zimnice, od té doby jsem hodně omezila všechny aktivity a hodně spala. V mezičase chladila koleno nebo tak něco. Až dnes je to lepší, aspoň už můžu psát.

Jak se máš? A co experiment? píše mi ajťák po Skype. Inu, skrze to bolavé koleno žádná hitparáda. Na experiment má ale zranění blahodárný vliv.

Přestože jsem v pátek historika přivítala už rozklepaná a přeleželá, kňouravá a s opuchlým kolenem (a ještě navíc s měsíčky), vzal mě na pomalou procházku, koupil mi zmrzlinu, pak si lehl ke mně a začal o sobě a o nás.

„Pořád mě znervózňuje, že nejsem zamilovanej. Takovým tím bláznivým způsobem. Ani jsem nebyl. Možná ještě budu. Vím ale, že tě mám rád, můžu ti všechno říct a nebojím se ti všechno říkat. My vlastně asi působíme jako takoví kamarádi s benefitama, viď?“

„Hm, možná jo. Ty ale nejsi můj kamarád s benefitama. A já taky nechci bejt tvoje kamarádka s benefitama.“

„Podle mě to je totiž blbost a nic takovýho neexistuje. Nebo osobně to nechci takhle zažívat. Rozhodně žádnou další takovou nemám a nehledám. Jenom… jestli ti není líto, že nedělám takový ty romantický věci, neříkám ti broučku, nebo tak něco. Mně to nejde. Ale rád tě mám, moc.“

„Víš co? Třeba by to nebylo špatný. Ale pro mě je vlastně důležitější – došel bys mi pro ten chladivej polštářek zase? – že jsi tady se mnou, když je mi zle a nic se mnou není, že mi vyměňuješ obklady na koleni a sháníš se po mně v iglú a dělíš se se mnou o věci, co jsi kde četl a viděl. Že nejsi zamilovanej, je trochu nezvyklý. Ale vlastně mi to vadí nakonec míň, než kdybys nemohl na férovku říct, že mě máš rád a myslíš to vážně.“

A pak se mnou zůstal ještě o dvanáct hodin déle, než původně zamýšlel, držel mě pevně, když mě ve zlém snu málem přejela tramvaj (nebo že by zlý sen pocházel právě z podvědomím špatně interpretovaného pevného objetí?), nakoupil nám snídani a umyl horu nádobí, včera jsme byli v kině, pak jsme si dali čaj a těch dvanáct hodin se protáhlo dokonce na čtrnáct. Dokonce jsme vedle sebe chvíli i pracovali, zároveň jsem ale díky němu další dopoledne prolenošila a myslím, že mi to udělá spíš dobře; a sama bych se k tomu těžko přiměla.

Má Tě rád! píše mi Eva. Nemocenská slash honeymoon! …má. V tom lze mezi námi spatřovat zásadní rozdíl: on má rád mě. A já mám ráda jeho. Kromě toho, abychom tu cukrovou vatu zase trochu rozředili, bůhví jestli by to za ty benefity nestálo, checht.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 803 kliků