.3.

On ten příspěvek měl vzniknout už včera, ale to tak nevadí. Když jsem se vrátila od Ježka, už jsem jaksi nezmobilizovala síly k zapnutí počítače a plození příspěvku.

Nechtěl, abych o něm psala „na ten blog nebo co to máš“ – ahoj, Ježku! -, ale co člověk nadělá. Docela se mi s Ježkem povídalo příjemně. Mívá takovou tendenci přeskakovat a opouštět témata, začínat odjinud a zase se vracet a ježkovským způsobem se tomu pochechtávat. Někdy na to najedu, obvykle mě to ale spíš deptá, protože se chci o něčem bavit.
Ježek mluvil o tom, jak teď o sebe pečuje, jak je vlastně zvláštní zabývat se velkou část dne sám sebou, svými pocity a svým stavem, „žít tak, aby mu bylo dobře“. Je to zvláštní, ale občas nezbytné. Totiž člověk by to měl asi do života zařazovat vlastně denně, a někdy víc. O tom ještě více v příštím článku.

Nakonec jsme se domluvili, že chodit spolu ještě nebudeme a spát zatím taky ne (naše soukromá varianta pozdravu). Nepřijde na ples, dost mě to mrzí, ale chápu jeho důvody. Psychosituacím lépe předcházet.

Pak mi dal na cestu veliký koláč a celý jsem ho v metru zdlabala. Té paní muselo dělat trochu problém necivět na mě, měla jsem pocit.

Zážitek dne ale, Ježek promine, stejně bylo, že jsem se sama dovezla na autobus. Od nás do B. je to asi devět kilometrů po okreskách, dvě vesničky, jeden semafor, klidný provoz, světlo, sucho. Stejně adrenalin. Ale nic jsem nenabourala, spojku nezničila, pneumatiku o obrubník neprorazila. Třeba se to, byť za o dost větší cenu, než normální lidi, ještě naučím. A pak, pak, jo, pak už budu vůbec to nejúžasnější děvče nejmíň od nás až do Libichova!

Písnička od oblíbených Porcupine Tree. Existuje k ní jakýsi příběh o hotelovém pokoji nebo… no, tady je ale proto, že pauza se krátí.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 2

  1. poju

     /  10.4.2012

    ahoj aranel, knížka je na světě, nenašla jsem na tebe email, tak píšu sem… můžeš se mi ozvat na nikola.mikesova@email.cz, pokud máš o ní ještě zájem? děkuju a přeju krásný den :o)

    Odpovědět
  2. KAT

     /  10.4.2012

    hráblo sestřičce a samo všem holkám z blogu, nastavujou se bramborový saláty, objevujou se fitka a já safra nemůžu a nechci být poslední a mimo řadu:OD a vida co se týče řidičáku budu zřejmě nejposlednější ze všech:OD tedy posílám ti můj veliký obdiv za řídící schopnosti:OD

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 789 kliků