Návštěva!!!

Moc jsem si ty mrtvoly užila. Vyvalený výraz, křečovité pohyby, házení hlavou bez starosti o vlasy v obličeji, to mi jde. Jako že jsem divadelní antitalent, pokud se můžu při tanci skrýt za nějakou roli, aspoň za nějaký pocit, tančí se mi lépe. Potlesk veliký.

Pak salsa párty do čtyřech, o tom jindy, druhý den v sedm vstát a do Ostravy – vystupovaly jsme s integrovanou. Unavené, svaly málo spolupracující, nakonec jsem odtančila, ale úplně top to nebylo. Než jsme v dešti skoro usnuly u obědovečeře, domluvilo se, že část vyrazí do města.

Nakonec jsme ve třech, s Dceruškou a Terry, usínaly až o půl dvanácté. Ostrava se ukázala jako krásné město, centrum opravdu krásné, okolí přinejmenším s atmosférou. Kostel a ještě jeden, náměstí, divadlo, tramvaje, ulice, ta známá Stodolní, docela roztomilá. Překrásná duha a okouzlující mraky. A Mirror Pub (který Dceruška přečetla jako Horror a zlomila se nad tím v pase, takže tam nešlo nejít), koktejly a popcorn, jukebox, zábava. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Výškovic a spát, v prostém pokoji zrovna nad tratí, a jak se spalo!

To odpoledne a večer vykompenzovaly i dopoledne a kousek odpoledne druhého dne, kdy jsme se všichni shodli na návštěvě MiniUni, venkovní výstavy miniatur, která je sice venku, ale trochu zašpiněná a nehezká a nelogicky seřazená a vůbec. Restaurace u výstavy pak splňuje kritéria pro hospodu Na Mýtince. Nicméně v kavárně u Divadla loutek mají výbornou zmrzlinu.

Naložit vozíky do vlaku a pět hodin cesta domů, Čechomor, coververze Abby, salsa, kdo řídí, vybírá si muziku. Až jednoho překvapí, kolik věcí od té Abby zná. V Pelhřimově ještě zastávka pro bagáž a nečekaná večeře v jídelně; nabízí se ještě jeden běh v jiném městečku, láká mě to jako blázen, i když mi to sestra zakázala. Učení by muselo jet se mnou, to je jistý.

K barmanovi už jsem nejela. Dneska, dneska. Včera totiž vybalovat, prát, koupat se, dělat si nehty a vůbec všechny ty nesmysly. Pak jsem vylezla z koupelny a trhla sebou, a volala Terry, jestli jako fakt – na koberci se protahovala štíhlá černá kočka. Kočka. Přišla asi oknem. Terry z něj vyhlédla a šla ji vrátit sousedce. Naštěstí byla její, jinak bychom byly asi o zvířátko bohatší – tak proč ne, myšlenka, jak s sebou všude vozím kromě krosny ještě bedýnku s kočkou, není úplně nezajímavá… a Agita se nám oběma líbila.

Do zítra si budu formátovat zážitky. Pak zase trochu teoretičtěji a maličko obecněji, třeba.

Pelhřimovská. Na obrázky nekoukejte, radši si mě představujte se vzepjatýma rukama, v hlubokém plié s koleny samozřejmě přesně nad špičkami, rolling down, ve flatbacku, a to všechno pružné a krásné a v souladu s hudbou!

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 800 kliků