Překvapení na zelené trase

Redakční schůze, trochu utahaná, trochu zoufalá, trochu bezvýchodná, servírka s divným obočím a dobré kafe, a mandle ve skořici.

Nakonec jsme se s barmanem potkali, a ten člověk mě zas přemluvil. Dostala jsem akurátní množství báječného portského.
A klíče.
„Kdybys chtěla chodit dřív… ať na mě nemusíš po městě čekat.“
——–
Hu. Ráno jsem se vrátila domů, umýt vlasy, dát si čaj s mlíkem, snídani. Terry vstávala, vzbudilo ji slunce, jely jsme spolu, já mezi knížky, ona do bazénu.

V srpnu si bere volno a intenzivně pátrá po nové práci. Snažím se dohodit ji své mamince a moc bych si přála, aby to vyšlo.
„A chtěla bych si pak najít bydlení. Pro sebe. Je to tu fajn, s tebou, ale už jsem z toho spolubydlení asi nějak vyrostla… dokonce zvažuju, že bych si nějaký byt koupila, ještě před koncem krize. Potřebuju ale tu práci, a dřív než na podzim, spíš v zimě, to nebude.“

Docela mám v těchhle věcech štěstí. Docela se mi to scházívá. Jestli spolu vydržíme – Terry nemá problém s tím, že by sama zůstala ve stávajícím bytě, bylo by to jednodušší, než se zase učit další okolí, další trasy. A já bych přešla do nové životní etapy, řečeno s patosem?
——–
„Teda jestli tě tím nevyplaším, někoho by to možná vyplašilo.“
Ujistila jsem ho, že se může spíš stát, že toho budu zneužívat a že kroužek s klíči mě opravdu nevyplaší.
Pak mi zase vyprávěl něco o sobě, otevřená osobní historie, no jo, víno. Vzpomněla jsem si na historika. Zase sedím a poslouchám, sběratelka příběhů, netrápí se, co bylo předtím a jak bylo předtím (nebo jen pramalinko), trochu se doptává, vůbec se nepohoršuje. Je to fuk. Hlavní je, co je teď. Co život přináší. Jak se to vyvine.

„Ty, a… kdybys chtěla s někým jiným spát, tak mi to předem řekni, hm?“
„To se většinou nestihne. Neplánuju to týden dopředu, nejvýš pět minut.“
„Jasný. Tedy mi to sděl den poté, nějakou rozumnou formou, třeba to napiš na papír a dej mi ho do schránky – a ty klíče k tomu, okej?“

V kontextu těch historek velké překvapení. Dneska nefungují vztahy tak, že různí lidé nezávisle na své zadanosti občas spí s jinými lidmi?

„Mám holku. Mám ji rád. Teď už to vím. No takže jinam neuhýbám. Na tom bych trval. Oboustranně. Když jsi byla pryč, nejmíň jednou jsem se ocitl ve velkým pokušení. Třeba by ses to nedozvěděla. Ale ne. Chci teď být s tebou. Perspektivně.“

Skutečnost, že mě to překvapuje, nemění nic na tom, že se mi to líbí a odpovídá to mému vlastnímu přístupu. Takhle to opravdu má fungovat – že bych se teoreticky dokázala přizpůsobit „modernímu“ vidění, je věc jiná. Tohle určitě vyžaduje nějaké oběti, změnu nastavení, a znamená to pro mě dost. Velkou motivaci zapomenout na lifestyle předchozího roku.

Geniálně se to spojuje se zhlédnutou Fridou. Když si měla brát Diega Riveru, vymezili si pojmy „fidelity“ a „loyalty“, tedy oddanost, věrnost až za hrob, a (řekněme) loajalitu. To první znamená výlučnou lásku na celý život až za hrob. To druhé znamená, budu se k tobě vracet, ty jsi ta, se kterou chci strávit život, které si vážím a záleží mi na ní, a tenhle postoj se nemění kvůli náhodným úletům. Nevím, jestli to nesvědčí o mém nízkém sebevědomí nebo nějak pokřiveném náhledu na vztahy, ale vlastně to cítím právě takhle. S nezbytným souhlasem, že možná bych se nakonec chovala jako Frida, trochu hystericky a trochu trucovitě, až by se toho zneužívalo pro věčné zálety. Schopnost odpouštět mi ale dneska už, věřím, nechybí.

No, a hlavně člověk nesmí bejt za čuráka. Mít vybráno: buďto nevěra ne a odejdu středem, aťsi jsem partnera miloval a miluju, nebo musím aspoň navenek zachovat dojem, že to máme takhle volně nastavené a oba si to navzájem tolerujeme. Hádky v hospodě a po telefonu obě pohlaví totálně okradou o vážnost, o ksicht. Vlastně by takhle došlo opodstatnění i prohlášení „spi si, s kým chceš, ale chodit budeš se mnou“. Když se to říká s vědomím všech okolností a přesvědčeně. A druhá polovina toho nezneužívá.

Aranel normálně filosofuje! Jedu si pro bedýnku. Pak vařit večeři. Třeba zase dojde i na to portské… mmm.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 3

  1. Ondras

     /  20.7.2012

    A ještě lepší, než portské, je Kagor. To je nápoj bohů.

    Odpovědět
  2. „Konvenuje s„?

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 802 kliků