Na poště. Na lovu

Úplně poštovní den. Ráno v kanceláři čekat na DHL, potěšili, přijeli už v jedenáct. Doma komínek ze dvou bublinkových obálek, dvou výzev k vyzvednutí rekomanda, obálky s prášky pro sestru k moři, další větší obálky jen tak k poslání. Když jsem otevřela schránku, vypadla třetí výzva. Dnes jsem vyplnila asi 50 % denní práce naší pošty.

A přišly mi první dva pohledy z Postcrossingu! Jeden z Ameriky a jeden až z Indonésie, z Jávy, ze Surabaji. Šest dní cestoval víc než jedenáct tisíc kilometrů. Fíha. Tak jsem si zadala ještě jeden, baletce Nataliji do Ruska. Docela vzrušující zábava, řeknu vám. (Zkuste!)

Na lovu jsem nebyla já.
„Slečno, vy jste mě tak oběhla, že jsem vás ani nestihl pozvat na zmrzlinu.“ A udržovali jsme konverzaci dobře dalšího půl kilometru v ulicích. Kam chodím do školy, co dělám, co mám na práci ve městě, jestli je na zahradě bazén. Dělá ve fabrice a staví barák, no, jestli bychom prý někdy na kafe, ale nakonec jsem odmítla a číslo nedala. Přitom na tom nevidím nic špatného ani z jedné strany. Zkusil to, kdybych nebyla zadaná, třeba bych ho nechala projevit se ještě jednou, takhle se mi nezdál zase tak zajímavý. Stejně to ale děsně moc potěší, když na to člověk není ani trochu zvyklý.

Večer běh. Sedm a půl zase, se vstupem do dveří se definitivně spustil liják. Včera taky sedm a půl, už byla docela tma, bála jsem se, že mě něco sundá ze silnice. Včera ale multisensuální zážitek: v uších Easily od Red Hot Chili Peppers, na obzoru prosvěcuje bouřka, pot na horním rtu a omamující puch z vyvezeného prasečáku. Krása. Navíc se mi tak pěkně běželo, na to, jak dlouho jsem boty nenazula… on ten tanec asi doopravdy není žádná ulejvárna totiž!

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 2

  1. Ondras

     /  7.8.2012

    Ten Postcrossing, to zní zajímavě. Nato se mrknu. U mě teda upomínka z pošty vzbuzuje většinou hrůzná očekávání, jak dlouho si tam počkám. Posledně přede mnou bylo přez 40 lidí, tak jsem to hned vzdal. Naše pošta je prokletá. Ale zas jsem poradil černochovi, kdy má přijít k soudu. Tka ho snad nezavřou, já mu řekl, že o tom v dopise, který chtěl přeložit, nic není.

    Odpovědět
    • 🙂

      což o to, na tu pražskou, přitom taky mrňavou, jsem už zkoušela jít v osm, ve dvanáct i v půl páté, a vždycky tam je fronta a otevřená půlka přepážek, a plno zamračených nedoslýchavých důchodců. Tady je to v pohodě, a ještě jsem si šlápla šest kilometrů na kole… …ale černoši tam, pravda, nebývají!

      ________________________________

      Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 803 kliků