Modrožluté jídlo

Čerstvý poznatek. Jeli jsme do modrožlutého obchodu koupit botník, protože na rozházené boty za dveřmi, v neexistující předsíni, se už nedalo koukat. Stěrku, polštář, najednou se připozdilo a z restaurace to vonělo. Šli jsme to zkusit.
Restaurace v Ikei má v podstatě stejné vlastnosti jako nábytek. Není to špatné, člověk se nají a necítí se provinile, že se zaplácnul fastfoodem. Jenom jsme si nepochutnali. Ravioli se špenátem a houbami fajn, ale chyběl v nich kousek česneku, pepře, muškátového oříšku, nějaké chuti (a to já mám baby velejemné chutě). Vepřový steak byl spíš špalíček, hranolky vlažné. Aspoň jsem to zkusila.

Ikeu docela hájím. Jsou tam kousky, které křičí, jsem Ikea. Jenže až na pár výjimek to vlastně nevadí, protože ty věci mají jistý styl a design, není to nenápaditá série z nějakého kika nebo toho s tou červenou židlí. Zase tam pojedeme, absence záclon začíná být na pováženou (spíš kvůli neútulnosti než odhalenému životaběhu). Až budou peníze. Teď moc nejsou, prázdniny s účtem doopravdy zahýbaly.

Ale budou. Vybral si mě. I přes Madrid, i přes školu, i přes všechno. Jsme dávnej tým. Takže budu mít svůj první půlúvazek… vlastně už mám, dneska jsem seděla odpoledne u počítače hlavně v zájmu Teapotu. Co to udělá s naším vztahem (mě a Saláma, ne mě a notebooku), je ve hvězdách. Vypadá, že by si taky něco hledal.

Rozvrh, mám rozvrh, mám krásný rozvrh, který se vejde do jednoho dne, pokud nebudu chtít ještě němčinu ve čtvrtek a překlad v pátek. I tancovat stihnu. Všechno! Páni, pořád mě nepřešel ten zrádný entuziasmus začátku školního roku, kdy se člověku zdá, jak si to všechno narovná, naobědvá se za šest minut a spát bude jenom jednou za tři dny.

Cítila jsem se teď trochu divně, trápená infekcí, ale i životním stylem. Učinila zas rozhodnutí. Stravování se nebezpečně svažovalo do sfér namazaných rohlíků a pizzy. Začnu zase vařit. Omezím sladké a kávu. Hmm – nedokážu to tak radikálně. I pár dní na normálnějším vařeném jídle se ale projeví, a průmyslové sladkosti nechutnají a neprospívají. Aranel stále na cestě k dospělému zodpovědnému stravování.

Co k práci? Triphop. Dubstep. Všechno spíš v klídku, tlumené, rozostřené a přitom pulzující. Co večer? Coldplay… jakože fakt. I když, čas jít spát, nejen že mám oschlé oči, ale ten Chrisův hlas mi začíná lézt krkem.

<

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 792 kliků