(P)o lopatě

Překladatelský seminář je světlý bod prostředku týdne. Zvláště poté, co jsme si s panem docentem chvíli povídali a on mě pochválil, že jako překladatelka mám docela nadání, že se to pozná. Tak jsem se přiznala, že učitelka jsem naopak zoufalá. Nemám si z toho nic dělat, pan docent vlastně taky nerad učí, vždycky má hroznou trému. Jenže jak jinak efektivně přenést znalosti, schopnosti?
Opět jsem byla aktivní a poslala mu jeden text z minulých seminářů, že bychom ho mohli překládat. Sice ráda překládám, zároveň ale trpím trochu na lenost. Jakmile se najde síla, která by mě do překladu donutila, či spíš maličko dokopávala, hrabu po ní.
Navíc mě baví to jeho pojetí. Osvobozuju se a hledám hranice mezi zpřístupněním a přehnanou interpretací, řeším české varianty cizích slov a sleduju tematicko-rematické struktury. Pan docent nám posledně odhalil svoji základní překladatelskou, možná i autorskou maximu: Když mluvíme o lopatě, nazývejme ji lopatou. Aneb nezamotávejme se do termínů, vedlejších vět, postponovaných polovětných konstrukcí, příliš kondenzovaných vyjádření. Pišme a překládejme trochu podle huby, aby se to dalo číst.
Vypadá to skoro banálně, ale není. Příliš často sklouzáváme k trpným rodům, a není to dobré. Jednoduchost funguje. Mě to nadchlo. Jednoduchá vyjádření totiž oblibuji.

Když to srovnám se semináři němčiny… už jsem si stěžovala. Děláme pořád tu Wissenschaftssprache, samý Begriff a Auffassung, wird verstanden a kann umfassen werden, ale ta složka „sprechen“ – nevím, no. Asi je to fakt nelehký, jak to vůbec pojmout.

Prodloužený víkend? Krása. Adršpach, slunce, listí a skály. S partou, kde jsem skoro nikoho neznala, se zoufáním nad výsledky voleb a hraním společenských znalostních her (zní to strašně, ale bavilo mě to moc). Vytáhnul mě kamarád-vodák, přivítal jezerní muž a až od domu odvezl (a k domu přivezl) jeden člen party, který má obrovský rozhled a špetku arogance v sobě. Milé lidi kolem sebe ten člověk soustřeďuje, jen co je pravda. Salám s námi nebyl a nikdy nevím, jak by se cítil. Fakt těžko říct asi.
A co kamarád-vodák? Nic. Možná si to namlouvám nebo jsem si to namlouvala tehdy, nebo spíš prostě a jednoduše se věci mění. On je trochu, řekněme, asexuální. Je hezkej, sportovní, inteligentní, milej, má organizační talent, umí to s dětmi, všecko. Bydlí ale u rodičů a chybí mu nějaký to něco, jak se o tom píše v Kosmáčích a Džojích, takový to „zlý“. Ta piha na kráse, ta jizvička v koutku, ten uhnutej nos, nesouměrná brada, něco, co zaujme a v důsledku přitáhne.
Však všichni víme, který z bývalých mi leží v hlavě doteď. (Ano, pořád, i když intenzivněji už jen čas od času.) Barman rozhodně ne, potkali jsme se včera, a hned dvakrát, a fakt si blahopřeju, protože – někteří čtenáři mohou asi potvrdit – ty vlasy řídnou fakt nešťastně a s tím alkoholem se to zhoršuje. Ne že by mě to nemrzelo, ale nebudu mezi prvními, kteří by to mohli změnit.

Přihláška na Erasmus předána do kompetence madridské univerzity.
Lístky na západ zaplaceny.
Upekla jsem štrůdl, bez váhy, bez válu a bez válečku. Pankáčům stačí kuchyňská linka, lahev od vína a půllitr v kombinací s okometrií. Celá nohavice zmizela v přítomných Salámových kamarádech ještě za tepla.
Drobné radosti života 🙂

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

1 komentář

  1. studuješ germanistiku? už tolikrát jsem nad tím přemýšlela 🙂 btw jsem ráda, že se Ti u nás na východě líbilo 🙂

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 802 kliků