GPS božstvo

Třeba se už brzo doženu.

Po tom dramatickém a vyčerpávajícím týdnu jsem sbalila do nových brašen a sedla na kolo. Odřela jsem si kolena už v Praze, když jsem sklouzla s kolem do kolejí. Jinak to ale i s nákladem jelo pěkně, i když těch kilometrů letos nebylo zatím moc, přece jen nejsem máslo.

Výlet zorganizoval kamarád-vodák. Dělá to často, má na to teď už celý mailinglist, jezdí se na kole, na bruslích, na vodě, na sjezdovkách, po nohou se chodí. Vymyslel to hezky, se spaním na postelích a všechno. Jenže si pořídil GPS. A má to na výlety vliv.

GPSka je božstvo. Kdo chce jet jinam (poradili místní, ukazuje cyklostezka…), je blbej, protože GPSka něco tvrdí. Uznávám, Klára se chovala trochu jako osina v zadku, s respektováním naprosto všech zákazů včetně zbytečných (stavební práce v neděli), s nafouknutou pusou, že nemůže a že pojede domů, přičemž si zároveň nechtěla dát skoro nic k jídlu ani pití – ono něco jsme urazili. Hladoví lidi jsou protivní, to je zkrátka tak, však jsem už kolikrát sdílela prostory letní taneční školy s baletkami a sama se znám, když kolísá glykémie. Nicméně: kamarád-vodák se označuje za vedoucího výpravy a v zásadě to tak i přirozeně je. V tu chvíli by měl on být ten, kdo ustoupí a trasu pozmění, jakkoli by pravidlo o netrhání skupiny mělo platit na obě strany. Jenže – moudřejší.

Trochu jsme s Jezerním mužem brblali. Tohle se nedělá, nechávat jednoho člověka viset vzadu, nečekat na všechny. Řekněme, že tamhle na okreskách u Rakovníka na tom tak nesejde, ale v horách (nebo při Z3V)? Uvědomuje on si to?
Taky má SPD a dresík a kalhoty a všechno. Bude se stěhovat, nevídáno, o celá dvě patra… co by prý někomu platil nájem, a na hypotéku to zatím nevypadá. Dostal v práci cenu a kolegyně mu říkají tak šílenou mazlivou zdrobnělinou, že bych to ani nevymyslela, natož z pusy vypustila.

Navíc je pražácky rozcapenej, pfff. „Máte malinovku? Ne? Jéé… a Radlera? Taky ne? Ježišmarjá, co já budu pít… podívejte, oni nemají malinovku…“ Ne že by člověk nemohl projevit spotřebitelské sebevědomí. Jenom mi to přijde přes čáru v hospodě, která je od pohledu podnikem typu desítka-dvanáctka-utopence-brambůrky. Spíš se ještě pořád raduju, když dojedeme do vesnice a hospoda tam vůbec je a má otevřeno, neřkuli když podávají i birell. Výcvik z venkovského krámu: těžko lze přijít se závazným seznamem, lépe vyrazit na lov a v krámě operativně předmyslet jídelníček podle toho, co mají.

No, kamarádi jsme pořád. Poznala jsem milé lidi, opálila se a vykoupala v rybníce, vyvedla pěknou blbost na nádraží a pak vezla zpátky cizí kolo. Odhalila jedno cizí erythema migrans (nebo anulare?), převracela feminismus naruby a zase zpátky, famózně zmokla a testovala aquaplaning na bicyklu.

Jezerní muž hází cizími slovy. Busking, couchsurfing. Zítra snad zas poskočím po časové ose směrem k pozítří 🙂 a neboj, Myši, taky na Tebe dojde. Dík za ten komentář.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 792 kliků