Soudné oči

…vždyť to jsou příběhy každého z nás, každý den na takové věci můžeme narazit, není to nic nového.. proč by se tím jeden člověk zaobíral pořád dokola?

***

Hrozně ses v životě posunula, rozhoduješ sama za sebe, sama na sebe vyděláváš, nenechávej se okrádat o zážitky citovým vydíráním, rodičů nebo kohokoliv jinýho. Chápu, že sama a ještě mimo svoje prostředí se tomu těžko vzdoruje, ale sama víš, že člověku je pak víc líto o co přišel, než ty urážky, který skousnul, i kdyby se slzami na krajíčku.

Tak babo raď, jak to teda je. Věřím tomu, že to, o čem píšu, není nic nového a naráží na to každej. Však lidi si píšou do deníku věci, na které narážejí, a příběhy každého z nich. Já si je píšu sem, protože to nějakých pár lidí baví číst – to mě motivuje. Psát si deník pro sebe mi nikdy nevydrželo dlouho, tenhle kroutím už přes tři roky. Plus se trénuju a udržuju v psaní, což jako humaniťák využiju prakticky v každé práci, kterou jsem dělala nebo budu dělat (teda s výjimkou hlídání dětí). Nepoužívám Google Analytics, nemám stránku na FB, adresu sděluju jen výjimečně. Vpisuju ji obvykle do komentářů na jiných blozích, ale těch taky není bůhvíkolik a bůhvíjak často. Tohle není Můj Asperger ani Phoenix Rise, tohle je zašitej umrněnej Aranelin blogísek.

Jestli teda to, že se tím zaobírám pořád dokola, nesvědčí o stagnaci. To by bylo horší. Mám ale pocit, když se pokusím nahlédnout tam daleko zpátky do roku 2011, že jo. Sama na sebe vydělávám asi tak stejně jako předtím teda, rozhoduju sama za sebe asi taky tak stejně. Přemejšlím ale snad trochu jinak, umím být upřímnější, umím nepoužívat (i používat) rozličný komunikační strategie, kterýma lidi zahlcujou prostor mezi sebou. Líp se oblíkám, občas se líčím, nosím podpatky, víc sportuju. Vybírám si lidi, s kterými trávím čas. Zní to teď tak nafoukaně… dřív jsem ale udržovala kontakty s lidmi, o kterých jsem si myslela, že by bylo dobré se s nimi vídat. To už teď nedělám, vyjma snad některých členů rodiny, ale tam bych to nepopsala takhle vyhroceně.

Myš tak reagovala na příspěvek, ve kterém se mísil tanec, přiopilá Aranel, touhy, vzpomínky a Světlý. Hele ale já myslím, že to docela dávám. Jo, občas na něj myslím, jo, občas si říkám, co kdyby, protože to prostě bylo pro mě něco tak zvláštního, doteď nevím, jestli to byla úplná blbost nebo jen nedomluva, a dokládá to potřebu komunikace. To ale není asi tak neobvyklý… nebo? Mít někoho, na koho často myslíte, i když jste spokojení a šťastní v jiném vztahu. Z mého okolí mě napadne nejméně jeden příklad.

Z. reagovala nevím přesně na co, ale potěšila mě vesmírně nesmírně. Už abychom se nějak sešly, neviděly jsme se dlouho, ani co jsem přijela… Yanis se mě ptal, když teda jsou ty moje kamarádky na něj tak zvědavé, jestli bude nějaká slezina. Jenže ony se navzájem neznají nebo jen letmo. Přitom jich není až tolik – v tom bych se teda mohla ještě posunout. Věnovat se jim víc. Vždycky z toho pak mám šílenou radost a zavazuju se, jak budu zrovna tenhle vztah utužovat. No. Programově se najednou začne zpevňovat vždycky nějaký, který ležel chvíli ladem. Protože… jsme jaksi ve správnou chvíli na správném místě. Nebo na špatném místě, ale i to může být pobídka.

Z jiného soudku: Hlídám dítě. Jak se říká takovému dítěti, co už není úplně miminko, ale ještě se taky ani nebatolí… kojenec asi, to pořád je. Baví mě to s panem Albertem, ještě se líp naučit odhalovat, co ho trápí, když vříská. Pak to tedy ještě umět napravit – někdy to nejde, dokud zuby nevyrostou, bolí. Když dá máma málo jídla, musí se to taky nějak přestát. Jinak si ale sedíme. Co nedovedu ve zdrobnělinách a dětské řeči – mám v repertoáru asi dvě zdrobněliny, ono to asi stačí -, dohoním v různých šklebech a broukání a šimrání. Baví mě to a Albert to legitimizuje. Nezažívám ani ten pocit, uf, že ho už můžu vrátit. Tři hodiny denně není čtyřiadvacet, ale jak jsem si dřív myslela, že pro tohle zcela postrádám talent – tak horké to asi zase nebude.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 788 kliků