Chcete mě? Klein vs. groß. Kontraindikace

„Co práce?“ ptá se kdekdo. No, hledám. Snažím se vyznat v jazyce inzerátů, předstírat, že jsem flexibilní, kreativní, loajální, proaktivní a kdeco. Ba ne, moc nepředstírám, leccos z toho fakt jsem. Rozesílám motivační dopisy, občas jdu na pohovor a některá odmítnutí mě moc mrzí. Aspoň se teda člověk pořád učí. Kdybych něco měla od prvního ledna, nezlobila bych se… mám výstavu ráda, ale trochu ubíjející to je, to zas ne že ne.

Produkční, PR manažerka, kulturní specialistka, tisková mluvčí. Překvalifikovaná Aranel – lehce. Že se na tu španělštinu nevykašlu, místo abych přemejšlela, kterej jazyk bude čtvrtej (aktuálně soutěží ruština s maďarštinou), měla bych si spíš jeden škrtnout. Totiž asi se mi pořád nedaří porovnat ambice s možnostmi a s nabídkou. Myslím si, že nic neumím, hlásím se na podřadná místa a pak se divím, že neprojdu; v jejich očích budu chtít moc peněz a za pár měsíců vyfičím.
Aspoň jsem teda vyfiltrovala místa, kde stačí středoškolské vzdělání, pokud se mi nezdají superzajímavá. Stačí nejspíš proto, že lze takového člověka sesunout do nižší platové třídy. Ne že bych byla hamižná, ale musím se fakt naučit znát svou cenu.

Maminka myslí, že se asi málo snažím. Určitě by se dalo rozesílat motivačních dopisů víc, ale jejich psaní, respektive teda přeformulovávání, mi nejde moc rychle. Přibyla další rodina na občasné pasení hlídání dětí, chodím do práce, koriguju. A ještě mnoho jiného – velká hromada povinností a odložitelných úkolů, které se kupily před státnicemi a ještě pořád nejsou všechny vyřízené, navíc přibývají další. Obcházím různé služby a obchody a utrácím plno peněz, ale pro dobro, snad teda. Však se vyplatí mít spravené boty (trpím obsesí ohledně patníků; jednou jsem si z nepozornosti ošlapala oblíbené kozačky až na tu pevnou vrstvu a už to nešlo opravit, přišla jsem o ně. Takže kontroluju. Ostatně v některých botách vlastně s dětmi nachodím nemálo) a vyčištěný oblek a hladké sklo na telefonu a slušnou frizúru. Ne? Jo. Peníze jsou oběživo, ne? Jo.

Mezitím se kolem mě děje revoluce. Takovej ten Albertov a pan Přemysl v jeho středu – ne, není to ten s těma brejlema. Já – vysloužilá revolucionářka nějak nestíhám dění, a přišlo mi to hrozně líto, že se nesnažím a nechodím všude… jen Hlávkova kolej a Žitná a přednáška o Sýrii, kam se mi nechtělo a řekla jsem si, že musím, že nemůžu úplně ignorovat dění, a nakonec jsem se dozvěděla opravdu hrozně moc. Vysvětlil mi, v jednom řídkém společném okamžiku někdy nad ránem, že přece chodí i za mě. Že beze mě by to ani nedokázal. A ať nestresuju.
V jakémsi nenaladění toho týdne jsem se obviňovala: vždyť ho znevýhodňuju. Myslí na mě a ztrácí energii oproti ostatním lonewolfům, kteří nemusejí myslet na nikoho a brát ohledy na nikoho, kdo furt zjišťuje, kdy přijdou domů. Navíc u mě pracovní a jiné zástoje způsobily, že v kontrastu s úsilím pana Přemysla jsem se vlastně hrozně stahovala „domů“, když mi teda nevycházelo chodit po náměstích. Nakupovat, péct, uklízet a prát, úloha ženy v dějinách, rovnat límečky, píše Eva. Víc než týden znát jen vyčerpanou, zdeptanou a přetaženou stránku toho inteligentního a odvážného revolucionáře z televize. Který teď spí – nebo ne jako zrovna ausgerechnet teď, i když to možná taky; teď jako po tom všem, povolila pružina a spí nebo jí nebo mě objímá, a nabírá síly na další. Přitom to vlastně ani netrvalo dlouho, ale kombinovat fyzické a duševní vyčerpání snad ani nejde dlouhodobě umět.

Tak ho zásobuju tzv. blbostmi, zprávami o dětech a jiné zvířeně, o svých úvahách a domácích záležitostech, koberec, okna, boty. Snad to prý i pomáhá. A svoje radosti a odpočinek si snažím nevyčítat. Však v Londýně se za války taky protančily střevíce. Však Belgičané taky tweetují koťátka.

Revoluce jako kontraindikace. Snad se to brzo vrátí, třeba až si konečně koupím novou podprsenku, nebo až nebudeme prostě do postele jen padat na hubu únavou. (Mimochodem, mise za nalezení velikosti 28D pokračuje, postavena před zásadní překážku: v M&S, kde vždycky měli aspoň 30, už nemají skoro nic. Jakože nikdo jinej nemá křehkej dívčí hrudníček? Pche.)

Navíc důležitý jsou i jiný věci. Třeba jet spolu do Německa, šest hodin si vyhovět ve vlaku s Hostem v mobilu a po jednom sluchátku. V Německu nádhernej víkend, slunce, park, kafe – jednou chci klein a dostanu velké, podruhé chci groß a dostanu malý; tak nevím, přízvuk nebo zamyšlená obsluha? Ty společný cesty mě hrozně těšej. Šetřit a pak utrácet, dopřávat si v kavárnách a improvizovat na nádraží, slavit se sestrou narozeniny; stala se z ní eine alte Schachtel. Zase jsem skončila v kuchyni a vlastně si to užila, hodně místa, dobrá hudba moje vlastní, dvě hodiny jsem se mazlila se štrůdlem, aby do hordy jejích přátel za tři minuty napadal jako… hm, jako Němci do krytu. Baví mě mít kuchařské knowhow, baví mě cvičit se v němčině a v orientaci, bavilo mě fotit listí a slunce. Pan Přemysl byl nervózní kvůli korektuře a vysedával u wi-fi, a s pokračujícím výcvikem k toleranci mi to tolik nevadilo. Vždycky jsme doputovaly do kavárny za ním.
Proč lidi necestujou? Třeba moje sestřenice s bratránkem, kteří s tou spoustou peněz, co mají, prakticky neopouštějí hranice kraje? Nechápu. Teď bude zima, asi, a sníh, asi, tak budu jezdit za jinými cíli. Nicméně nikdy není špatná chvíle na sjíždění levných letenek, jízdenek a cestovatelských blogů, a domluv s Aničkou, že bychom sjeli do Mnichova. Prubířské kameny vztahů, hehe.

„Ste spolu teprv tak málo?“ diví se básník. „Já bych myslel… no jo, ty vole.“ Jsme spolu krátce. Ještě pořád zamilovaný po uši a páchající romantické blbosti. Ách jo, vidíte ta záda? No.

Předchozí příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 803 kliků