MTFR. Důležité otázky. Byl?

„A co sex, byl?“ ptala se mě tuhle Ola, když ze mě lámala drby o novém vztahu. (Začínám ten příspěvek tak zostra…) Celkem jsem se tomu dotazu divila. Ne že bych se divila, že se Ola dotýká takových témat. Spíš – no tak jasně, na co by se jako mělo čekat? Voníme si, poprvý to nejspíš není a na kondomy máme. Vančura se ale divila minulýmu článku, tak já jsem u pusy v metru a on už ti rozepíná šaty? Od té doby přemýšlím. Jak málo stačí jako konsent? Pozná se to tak z první pusy? Nebo je to souhra, očí, pohledů? Zkusíš dát pusu a získáš sebevědomí? Nevím. U mě to tak nějak bylo. Pak taková nevyslovená souhra cestou domů. Jenže ty nevyslovený souhry jsou hrozně vošajstlich. Jak to kdo myslel…
Dobře to dopadlo. Dobře to dopadá. Kaj je taky zamilovaná po uši, tak si vypisujem nadšený zprávy. ve čtvrtek v noci říkám: já s tebou asi dost manipuluju, co… promiň, mě to prostě někdy bolí. a Pablo si mě přitisknul a říká klidně: ne, jak ti to vyhovuje. … Ale je přece NORMÁLNÍ, že lidi naprosto respektujou konsent, zároveň je fakt baví spolu spát, zároveň tomu nepodřizujou všechno. Nebo to není normální?? 😀 Normální, nikoli obvyklé. Říká to Kaj a tak nějak to bude. Spíš se objevují zádrhele a nedorozumění. Protože si lidi málo naslouchají, a to nejenom slovům, i gestům a reakcím.

Pekla jsem s babičkou cukroví. V pondělí – poněkud zásah do týdne, ale bylo to dobře, z různých důvodů. Babička se mě samozřejmě ptala na tisíc pět věcí o Pablovi. Nic nevím. Neptám se, co dělají jeho rodiče, jen matně vím, co vystudoval, nevím, kde se narodil… nic prostě, ale neomezuje mě to. Hlavně, že vím, kdo je jeho oblíbenej malíř, ale to babičku holt nezajímalo. Co kdo postavil, co kdo natočil, co jsme kde četli, co psali v Respektu. Co se odehrálo v naší bývalý společný práci. O čem přemýšlíme a co se nám zdálo. Někdy ty věci jsou přízemní, to jo – ale týkají se asi víc přímo nás, než našich zázemí, okolí. Vždycky myslím na to, co mi říkala sestra: mluv o sobě, ne o mně. Teď už to docela dělám. Jsem snad… docela zajímavá. A Pablo mi zaujatě naslouchá a hledá přitom moji ruku schovanou v palčáku verze ruská princezna.

A jestli je to TEN PRAVÝ, to taky nevím! Po dvou měsících je každej ten pravej, říkám babičce. Jak dlouho mu mám dát, co myslíš? „No dva měsíce jsou málo,“ soudí babička. Ale opatrně neřekne žádné číslo. Zato ho děsně chce vidět, fotka tu a návštěva tam. Tak na to mám zas času já neurekom.

„Mám tě fakt ráda,“ slyším se. No jo, řekla jsem to. Nahlas a jednoduchými slovy. No, a? A nic. Mám z toho dobrej pocit. Z dobrýho načasování. Dobrý chvíle. Pablo mě objal ještě silněji, než mě už držel. V tom je všechno – nebo všechno ne, ale je v tom hodně. V otevírání dveří, v objímání, v polibku na tvář na přivítanou. Vyzvedne mě z práce a ráno odchází, objímá mě rozehřátou z peřin. Vzpomínám, jak Šíma říkala: „nemám to ráda, ty první rande, tu nejistotu.“ První rande jsou krásný. A tyhle jsou zrovna tak krásný. Když už se nebojíš, ale pořád objevuješ, pořád děláš trochu dojem a pořád se těšíš na každý setkání, a vůbec ne málo.

…a především méně studu zářit štěstím na všechny strany! přeje mi Nana k narozeninám. Tak se snažím. I když občas se někdo zeptá a já, „jak to zase sakra víš?“ Ale zářivku už teď těžko uhasit. Láskyplno.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 141 930 kliků