30+. Femini. Přehodnocování

Dní nouzovýho stavu je zatím teprve dvacet plus, jestli dobře počítám. Venku se to taky dneska nevyšplhalo na 30+, i když jsem se teda při roznášení roušek zpotila pěkně (zapojila jsem se do dobrovolnický výzvy; chlubím se tím a raduju se). 30 necelejch tisíc nám s Pablem každýmu spadlo do klína díky odpuštění odvodů SP/ZP, a možná nás čeká ještě další dávka. Jsem z toho maličko nesvá; z okolí vím, jak moc peníze ve zdravotnictví chybějí, čím se ten velký výpadek zalepí? A taky se do toho plete můj nekonečný altruismus, levičáctví, nebo co to je, jak bych se rozdala; ovlivňuje mě TO opravdu až tolik, neměla bych ty peníze nechat ostatním? Odpověď: teď aktuálně přímo mě korona finančně zásadně neovlivňuje, kavárna nejede, ale příjmy odtamtud skoro nestojí za řeč, a překládám si dál jako předtím. Jenže knižní business se zpomaluje, honoráře vyplácené po vydání se mohou taky zpomalit, nakonec to dopadne asi fakt na všechny. Přesvědčil mě i jeden komentář na Facebooku: i pokud peníze přímo nepotřebujeme k vlastní obživě, je lepší je od státu vzít a poslat je do psího útulku nebo jiného kulturního zařízení dle vlastního uvážení. Taková přímá pomoc, kterou byrokratická mašina rozhodně zprostředkovat nezvládne.
Udělám to. Kromě toho si ale budu muset koupit konečně tu goretexovou bundu, protože jestli Pablo ještě jednou uslyší, jak ji hrozně potřebuju a že do tý starý prostě teče, osobně mě do toho krámu odvleče za flígr. A do té staré objektivně fakt teče. Z toho courání po vejletech už se mi taky rozpadají boty… a máme takový pitomý nádobí a mně se hrozně jedno zalíbilo a teď dumám, jestli nejsem příšerná kýčařka, a že jsem vlastně dychtila po nějakým autorským porcelánu, jenže jak si prohlížím ty ručně tvarovaný, umělecky popraskaný, neotřele hranatý díla, tak se přistihuju, že nejradši jím z bílýho kulatýho plus decentní puntíček. Nebo decentní entl. Mentální babička asi.
(Ale kdyby Soňa Malinová dělala obědový sady, určitě bych si vybrala tam!)

Četla jsem na The Atlantic článek o tom, jak nás pandemie obírá o to, co jsme si ve feminismu pracně vydobyly. Kdo převážně obstarává to vaření, nakupování, učení se s dětmi, kdo zase nemá příslovečnej vlastní pokoj? Tady taky pracuje v pracovně Pablo. Nutno říci, že já mám za běžnýho provozu místo ve sdílený kanceláři, takže bych nebyla úplně spravedlivá. Podobný témata nestojí zrovna ve středu Pablova zájmu, ale tuhle jsem to do něj trochu hučela a zdá se mi, že přece jen tu houbičku na nádobí nebo hadici od vysavače vezme častějc do rukou. Na nákupy jezdíme beztak společně.
(Update: na Deníku Referendum vyšel český překlad od K. Smejkalové.)
A provinění – kdybychom tomu tak chtěli říkat – zase není jednostranný, jako obvykle. Třeba já tomu podléhám i sama. Že to přece musím dělat já, musím SI umejt to nádobí, k obědu bude i polívka a koupelnu má vydrhnout ten, komu vadí, že je špinavá, tak to jsem zase já; napadají mě i formulace, že to je moje vizitka! Psala jsem už, že jóga nás učí myšlenky pozorovat, pročež pozoruju. No, pěkně hluboko to máme zakořeněný. Přijde krize, ani ne moc velká, a uchylujeme se do toho, co známe, co umíme, co jsme odkoukali/y. Jasně, někdo ty věci musí řídit, někdo něco umí a něco ne, ale aspoň nějaká diskuse, nějaký (přeroz)dělení by se myslím mělo odehrát.

Nevím, jestli mi chce mozek či kdo něco naznačit, ale v karanténě se mi zdá hodně živejch snů a hodně si jich pamatuju. Některý jsou ovlivněný tím, že mám v noci často žízeň, obvykle se mi pak zdá buď, že mám žízeň, nebo že mě někdo škrtí. Zároveň mi ale do snů často vstupujou nějaký bejvalý. Že by urovnání předchozího života před vstupem do… totiž výstupem z karantény? Dneska se mi zdálo o barmanově bráchovi, zase jsem ho neulovila. Pár dní, týdnů zpátky se mi ovšem do snu vloudil tanečník Šimon. Vyspali jsme se spolu. Bylo to fajn – asi nejpřesnější slovo, bylo to fajn na poměry sexu s někým, s kým se až tak moc neznáte a spíte spolu poprvý, jako s Karpem tehdy, fajn. Víceméně jsem pak asi vstala, pozapínala se a šla si po svým, no regrets, no afterthoughts. A „cestou domů“ v tom snu si říkala: uf, no jo, tak co už, opakovat se to nebude, Pablovi to nepovím. Kdyby ujely nohy jemu a on by věděl, jako vím já, že to nic neznamená a znovu se to nestane, taky bych asi nechtěla, aby mi to prozrazoval. Protože bych mu to nevěřila, a trápila se.
Tenhle sen jsem mu nevyprávěla, ovšem vracím se k němu v úvahách. Ne k nějakejm těm pohybům, fakt nebyly bůhvíjak významný. K tomu svýmu myšlenkovýmu posunu. Dřív jsem zastávala naprostou, radikální upřímnost, žádný zatloukání, stejně to nedovedu. Ve snu ale naprosto jasně vystoupila ta paralela: chtěla bych, aby mě o něčem takovým zpravoval Pablo? Ne. Samozřejmě, existuje riziko, že informace přikvačí z jiný strany, ve špatnou chvíli a špatným způsobem. Ve snu mi ale prolnutí bublin nepřišlo pravděpodobný.
Pozoruhodný, co se v hlavě urodí. A velká škoda, že nemůžu s kámoškama na víno (půst se mě v karanténě nějak… pustil) a pořádně tam takovýhle chuťovky rozebrat!

Nemám se špatně. Lepších dnů napočítám víc než mizernejch. Nečtu tolik, kolik bych si třeba přála, nekoukám ani na tolik filmů, i když něco jsem viděla. Hodně jóguju a raduju se z toho. Hodně vařím a… moc se neraduju z toho, jak mám omezenej repertoár, ale pracuju na tom. Poznáváme kraj. Není to špatný, když si zrovna nevzpomenu na prarodiče, na ségru, na júkej. To mě trochu straší, když už jsem teda zabrousila. Že to nepůjde jinak, než aby jel sám. Protože Pablo nechodil x let do školy, kde ho učili přemejšlet a žvanit o věcech, a nešel na takovou školu proto, že k tomu vykazoval tendence už předtím (dává to smysl, tohle souvětí?), nedovedl mi odpovědět na otázku, co by kdyby. Prej o tom nemám moc přemejšlet, převracet varianty, nějak to dopadne. Tak jo, dupnu si a hned to půjde, neasi! Ale inspirovat bych se mohla. Pravdu ten chlapec má.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 2

  1. Simi

     /  24.5.2020

    Dobrý den- víte, že DitaP. je manželka Marka Prchala? Jen abyste věděla, komu chcete poslat nemálo peněz.. myslím mají dost a s etičtějším pr. Jsou určitě i hezčí a lepší…. Simi

    Odpovědět
    • Vím, i když teď nedokážu jistě říct, jestli jsem na to myslela i při výběru. Akorát že ten vzor – z české porcelánky mimochodem – si mě prostě namotal.

      Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 105 945 kliků