Tři, šest. Wanderlust. Podzim v botách

Kamarádka Tynus jde Stezku Českem. Proč? Vlastně se to moc neví. Ale nandala si baťoh, ušila si nepromokavou bundu (!) a vyrazila. Z nejzápadnějšího bodu směrem na východ. Do Králíků na autobus, ale protože skončit v Králíkách na náměstí je takové o ničem – jakože tak jsem tady, nevim dál -, pravým cílem je kostel v Neratově. Dorazí tam už zítra!

Absolvovala jsem s ní jeden den, nebo půlden. Dopoledne v antikvariátu – já tam teď nechodila až tak moc, protože mi překlad funěl za krk hrozným způsobem. Proto si těžko zvykám na zákazníky, abych každému neříkala: „co tady děláte? kdo vás sem pustil? Tady se nemůžete takhle procházet!“. Po obědě naházet pár věcí do krosny (ta krosna je už fakt v rozkladu), nazout pohory (v pravé botě zela taková díra, že do ní padalo listí) a pelášit na vlak směr Chrastava. A tam jsme se potkaly. Dlouho jsme se neviděly! Zahájily jsme zmrzlinou v Chrastavě na náměstí. Položily jsme batohy na chodník – no nepoznala bys, kdo jde den a kdo měsíc. Já nebalila moc pečlivě, můj batoh je větší sám o sobě a taky se tím potvrzuje známé pravidlo, že věcí nepřibývá lineárně. Nejvíc udělají ty krámy na spaní, pak se to zvětšuje o malinko počtem čistých ponožek.

Vyšlapaly jsme z Chrastavy ve větru a přeháňkách až k Hřebenovému buku. Měla jsem nádherný plán: přespím tam a ráno, nebo spíš dopoledne, se skulím do Oldřichova na vlak, který poveze další kamarády z Lbc, a s nimi půjdu na Frýdlantské cimbuří. S krosnou na zádech, ale tak co už. Jedno spaní na stole, ale co to druhé? Chtělo by to přisunout lavičku. S vypětím všech sil, i těch, které jsme neměly, jsme ji přisunuly, vybalily svačinu a čaj s rumem. A bylo dobře, moc. Venku se spí, jak se spí, člověku chybí prostor na karimatce (zvlášť když tato leží na stole) a asi se zapíná nějaká ostražitost, ale spalo se nám pěkně a dlouho. Asi v sedm hodin ráno – to zrovna dost pršelo – kolem přístřešku dupal nějaký běžec. V neděli v sedm, v dešti. Nevím – do Chrastavy na mši? Jinak si to nedovedu moc vysvětlit.

Ráno kafe a čaj z Týniných vynálezů, vykoupat se nebylo kde (a ona teda není až tak ten typ). Tu lavičku jsme zpátky už nevrátily, protože vážila dva metráky snad. Tak pardon, jestli jste ji s očima v sloup vraceli na místo… Sbalila jsem spacák a karošku (navlhly deštěm, ale lepší ty moje než její). A kulila se na vlak. Kamarádka Čajka přivezla z Liberce kafe, slunce se probouzelo, vodopády tečou jak navedený, vzhledem k tomu, že tady v kraji KAŽDEJ BOŽÍ DEN CHČIJE. A ty buky, ta zeleň, ta neuvěřitelná jarní neonová zelená! Frýdlantské cimbuří, rozhledy (na Holubník, Smrk a ehm důl Turów), Braník v petce, nekonečné diskuse o všem možném. Marilyn spadla ponožka do Velkého Štolpichu. Na závěr jedno (dvě, tři) u Tetřeva ve Ferďáku a domů předposledním vlakem. Takhle se žije. Venku, s batohem. Sice mě to unavilo, ale zároveň nabilo, znáš takovej ten pocit. A samozřejmě slídím po webu a facebooku Stezky Českem a přemýšlím, co bych kdy kde.

***

Ty pohory před týdnem ušly svých posledních pětadvacet. Ta díra by se asi nezmenšila… Zabouchla jsem víko popelnice a následující den vyrazila tady vedle do krámu. A že bych zase ty Lowy, jsou dobrý.

„No Lowy… a jaký číslo? … hm, no možná budete muset počkat do podzima. Oni na léto ty vysoký pohory nedovážejí.“ Tak to snad ne tohleto, „jak nedovážejí?“ ptala jsem se třikrát dokola. Prostě v létě jen nízké. Až jsem nakonec zoufale vydechla „ale vždyť chodníky v Tatrách se otevírají až za měsíc?“ … prý to není logické a odpověď zní nejspíš: Němci. A pravidla. Někde ve skladu se snad jedno moje číslo vyštrachalo, „a jsou to teda jenom tmavěmodré, navy, nevadí vám to?“ Ne, je mi to úplně fuk. Co mě překvapilo: v krámě prodávají taky zn. Asolo a ta nabízí hodně typů pohorek z broušené kůže – jestli to píšu správně, prostě „semiš“. Ty nechci. Zdá se mi, že se to musí komplikovaně udržovat, ničí se to? Chm. Zase jsem se doslechla, že šijí na úzké kopyto, možná si tam nízké trekové vyzkouším.

***

Tatry. Ne hned, jak otevřou chodníky. Ale kamarád-vodák to plánuje na druhou půlku srpna. Chorvatsko mě nebere, očkovaná nevím, jestli budu, ale on chodívá do těch věcí po hlavě, že… a Tatry mě lákají nesmírně. Tak jsem se zapsala. Nějak jsem myslela, že Pablo se taky zapíše. Jenže prej je to moc peněz. Který on nemá. Půjčit si nechce. Ani ode mě. Třeba pojede jako náhradník, třeba nějaký budou.

Taková složitá situace. Těch peněz není tolik, ubytování je za šest tisíc pokoj, a do jednoho pokoje bychom se snad vešli. Slovensko taky nepatří mezi nejdražší země… Mám pocit, že se dotýkáme nějakých otázek ega. Oba jsme si zažádali o jednu covidovou podporu. Vloni jsme ji dostali a radovali se. Já pak ještě dostala půjčku od kraje, ale tak byla to půjčka a budu ji muset vracet. Teď tu aktuální jsem taky obdržela. A Pablo ne. Navíc tak nějak vydělávám. A Pablo… a nejspíš v něm přece jen vězí, že by měl, že se přece nenechá živit (za to jsem mu ovšem tak nějak i vděčná). Nevím, co s tím, vůbec. Trčet doma kvůli tomu nechci, jet sama zas taky není pravý vořechový. Ach jo. Myslím, že budu doufat, že zbyde místo náhradníka a že se do léta nějaký děngy někde vynoří.

Asi mě mrzí, že jsem nás považovala už víc za pár. Ne za dva lidi. Za párovou jednotku. Ale tak jeden člověk míní a druhej mění, žejo. Chtěla bych se o tom bavit a jde to ztěžka. Podle mě přes to ego. Ale třeba ne. Pakárna taky s těma penězma – zkraje roku nebyly a beztak mi těch dvacet vlasů zešedivělo z toho kutálení padesátikorun mezi účtama. Teďka jsou a zas to nese jiný problémy. Řečnická otázka: bude někdy chvíli klid?…

Napsat komentář

komentáře 3

  1. veronika

     /  24.5.2021

    Aranel, piště častěji. Tak dobře se to čte.

    Odpovědět
  2. Smilla

     /  15.6.2021

    Moc ráda „vás“ čtu. Mluvíte i o tom, co není růžové a to se mi líbí. Díky za to! Těším se na další psaní (nebo čtení?).

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 139 071 kliků