Na vlnách

Na vlnách v několika ohledech.

Dnešní studijní čas věnuji modernistům. Je to literární proud můj milovaný; je to literární proud, do kterého patří Virginia Woolf, možná moje vůbec nejoblíbenější autorka; je to literární proud, kterému nějak rozumím (pomineme-li Eliotův Waste Land), který je jaksi z této doby, ve kterém píše i mnoho žen a jehož témata jsou mi blízká.
Román Vlny od Virginie Woolf jsem, asi napočtvrté, přečetla před měsícem a opět byla velmi zaujatá, vtažená do proudu vědomí, s hlavou plnou obrazů. Ještě jí tady někdy věnuju samostatný článek (haha, spočítejte si, kolik takových slibů už proběhlo).
Už jsem o Virginii Woolf napsala několik seminárek, první referát přednesla už kdysi na gymplu, viděla jsem samozřejmě i film – Hodiny. Mluvila jsem o ní při souborné zkoušce, čeká mě ještě jedna seminárka o jejích politických a feministických postojích a moc bych o ní chtěla mluvit i u těch státnic. Tak na mě myslete.
(Dokonce jsem úvodní větu románu Paní Dallowayová „Mrs. Dalloway said she would buy the flowers herself.“ rozebírala v zápočtové práci na syntax 🙂 )

Na vlnách se houpe má nálada. Včera přijela spolubydlící, že ji dnes čeká „trasování“ (Terry je slabozraká; trasování znamená obcházení blízkého okolí s průvodcem a trénování cest do obchodu, k autobusu, k jinému autobusu, do drogerie apod.). Včera tedy bylo potřeba, vzhledem k tomu, že přijela až večer a trasy neuměla, vyzvednout ji a dovézt domů. Spojila jsem to s cestou z tance a s pivem s další kamarádkou. Velmi holčičí pokec o trablích s chlapy, o milostných spletencích, a pak veselá cesta domů. S Terry jsme snídaly, domluvily se, že bychom mohly na taneční hodiny integrované skupiny Freedom4 chodit společně, po obědě jsme pily kafe a zase si povídaly. Máme toho mnohem víc společného, než tomu bylo s předchozí spolubydlící, je to znát. Chystáme se kromě piva a společných nákupů jít občas za kulturou, navštívit se v rodných… obcích, podniknout výlet do nějakého evropského města (invalidní průkazka znamená velmi výhodné jízdné pro ni i pro mě jako průvodce). Moc se na to nové spolubydlení těším a ani se tak nebojím toho, před čím mě po Skype s úsměvem varoval ajťák, totiž zakecávacích večerů a odkládání práce na neurčito. Však máme nějakou disciplínu snad, ne?

Pojedu se zase zavlnit na taneční trénink, večer před ukolébáním na vlnách spánku snad ještě nakouknu do nějakých studijních materiálů, a vám pošlu tematickou písničku.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

1 komentář

  1. Děkuju, snad mi to vydrží 🙂

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 800 kliků