O svátcích čtu

Zábranovy Povídky mě dostaly. Je to výborný čtení, se snahou o autentičnost, napodobení lidské řeči, proniknutí co nejblíže skutečným lidem, které potkával nejdřív ve škole a pak po fabrikách, jako pracující inteligent. Jen jemné a chvilkové autobiografické momenty, které ukážou, jak se mezi ně vlastně nehodí. Silné příběhy ze Smíchova a Radotína. Stále přítomný lehký smutek člověka, který nemůže dělat, co by chtěl, který je svázaný rodinným osudem, politickogeografickou situací a trochu i zdravotním stavem. Zábavné komentáře o ženách i bolestná vyznání lásky. Rozsáhlá ediční poznámka a plno úryvků z nevydaného díla. Zkrátka jsem to zhltla, ale budu se k tomu vracet. Jeho deníky si ještě někde seženu, ať je mám doma pod střechou.

Murakami… jsem myslela, jaká to nebude dřina, ale nedřu se, přemýšlím o tom, divím se a s chutí se vracím, beru a čtu, pak zase odkládám, domýšlím, propojuju. Snad se i těším na psaní recenze. Už jsem dlouho nečetla pořádně tlustou knihu. Je to jiný druh zážitku.

Taky si čtu v blozích. Anička světoběžnice uveřejnila skvělý příspěvek, ze kterého kousek předávám.

(…) zpětně můžu reflektovat, že moje naučený konverzační strategie jsou ohromně závislý na tom, s kým mluvím. Jakkoli je tenhle závěr banální, nenabízí se otázka, jestli by se neměl člověk víc snažit bejt sám sebou, nenechat se ovlivnit a “zbezpáteřnit” okolím? Jenže ignorace komunikačního partnera nemůže vést k ničemu jinýmu než k neúspěchu.

V poslední době mám relativně dost času, a proto ho i dost můžu věnovat setkáním ve dvou, rozhodně víc než dřív. Po jednom obědě jsem se omlouvala, že jsem většinu doby mluvila jen o sobě. Ale to ty přece tak máš se všema, ne? Aha. A sakra. Snaž se aspoň odporovat. Nene, no dobře, možná s většinou, třeba se šedesáti procenty. Všímám si, že se za to poslední dobou omlouvám nějak často. Ale vždyť ty máš o čem vyprávět! No dobře, s těma lidma se vidím většinou jednou a většinou po roce, ve kterém jsem tu a tam cestovala.

Ale neměla bych se namísto prostýho analyzování toho, co a jak to říkám, snažit spíš, aby se můj konverzační partner cejtil příjemně? Snažit se, abysme oba ze situace vytěžili maximum, tu informačně, tu požitku, tu inspiračně? Má vůbec takovýhle pitvání se v každodennostech cenu? Pohybování se mezi lidma má oproti pohybování se mezi papírama (kterýmu bych se v tomhle závěrečném roce studia měla správně věnovat bezvýhradně) několik nesporných výhod, ale je to pohyb na tenkém ledě spontaneity, kde se můžete nechtěně každou chvíli smočit. Při sušení je pak reflexe výhodné využití času, jak dalším ponorům nebo snad dokonce finálnímu utopení zabránit. Reflexí samotnou ale člověk být živ nemůže. Jen jestli on ten kumšt nespočívá v nalezení správného poměru mezi žitím života a žitím jeho reflexe.

Určitě ano. Život je víc než psaní. Pokud pro život nezbývá čas psát, je to OK, naopak je to špatně. Takhle se snažím držet si odstup od Facebooku třeba. Tam člověk vystavuje své optimistické a lepší já. Když někdo píše, že se mu daří zle, daří se mu vlastně ještě docela dobře, protože dokáže psát na Fejs. S tou komunikací, dřív jsem to z duše nesnášela, hovory o ničem, společenská konverzace. Zvlášť doma, kde to snad nemáme zapotřebí. Zesmířlivěla jsem. Nebo mě pragmatika naučila, že to obvykle znamená něco jako „ahoj, je mi s tebou dobře“, jen to slovní vyjádření se naplní hovory o počasí či komentáři k něčemu, co je naprosto zjevní. Takže pitvání se v každodennostech má určitou zvláštní cenu, utužuje některé vztahy, zlepšuje vám karmu nebo jak to říct. Jen si člověk nesmí připouštět, že si třepí hubu, aniž by cestovaly nějaké informace, že plýtvá. Přínos pro druhou stranu ovšem může být zrovna tak přínosem pro světové dobro, když to tak řeknu.

Chtěla jsem dělat kariéru. Tak tedy zítra se uvidím se Salámem, možná u sebe přespíme, až se ovšem vrátím ze schůzky, o které mi dal vědět barman (během Vánoc mi zavolal hned dvakrát, jednou skoro romanticky a jednou organizačně). Pozítří předSilvestr, kde bych měla potkat Světlého a myslím na to třikrát denně. Pak další den za pultem, opět Salám, a ráno odjezd do hor, za kamarádem-vodákem, který pozici nejdřív ztratil a dnes asi zase získal. Akorát to bude znamenat pobyt s pánem s krátkým tvrdým, nad kterým skřípu zuby a bojím se, aby z toho nevylezla nějaká scéna. Vím, Stopař říkal, neser se do toho, Aranel, jenže to nejde, mojí kamarádce nebude doháje nikdo ubližovat. Včera jsem tedy alespoň po Skype vyprášila kožich i kamarádovi ze Sudet. Mojí kamarádce nebude doháje nikdo ubližovat!!

Babička zdvihala obočí, jak to jako myslím, že konec roku strávím s tím, kdo se nejvíc vynasnaží. Ale vždyť oni jsou opravdu tři. Kamarád-vodák, který je kamarád a těžko říct, jestli se to někam dál posune; Salám, který je zatím asi hodně neperspektivní, byť teda noc s ním fantastická a směju se a bavím a sahám na něj a asi hlavně pro něj to začíná být důležitější, než si myslel; a Světlý, se kterým to fakt bude potřeba vyřešit, jinak mě to bude blokovat do skonání světa.
Takže bez chlapů nejsem, ale zároveň to je víceméně na pytel. Sex by byl, intelektuální stimuly taky, hospoda, fotbálek a hulení taky, ale jestli bych už neměla / nechtěla hledat něco dlouhodobého, stabilního, zdravého.

To jsem psala do jednoho e-mailu. Ohledně poslední otázky se asi bude rozhodovat v rámci novoročních předsevzetí. Jestli bude o čem rozhodovat. Vždyť já to můžu ve třech dnech tak pohnojit, že to svět neviděl, pes nežral. Nebo naopak. Přece jen něco tuším: tenhle typ problémů je milejší, než vzdychat a hnípat, že nikde nikdo. Je o mě zájem. Dělá mi to dobře. Aranel, povrchní kočka, která u kariéry nevydrží ani čtrnáct dní. Těší mě.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

1 komentář

  1. Dnes už klidně i na Uložto – co bychom my za to bývali ve vašem věku dali, ta dnešní mládež ani neví, co má, jen si přijít k hotovému.

    Odpovědět

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 800 kliků