…a nekuř pořád!

říkám já, „a nekřupej si ty prsty!“ říká on. Mám prazvláštní pocit, jako bychom spolu byli už měsíce, a ne dny, snad proto, že… ne, nevím proč. Protože se bavíme o všem možném, protože si sedli s Tmavým? Těžko říct.

Je roztomilé sledovat, jak ho to zaskakuje, jak to pořád nemůže pochopit. OK, někdy mě to taky točí, když přijde s pocitem, že ho přece nemůžu chtít, že mi dělá ostudu. Snahy o vyjasnění probíhají. To by znamenalo totiž, že jsem děsně hloupá, že si nevšímám a nechám se ztrapňovat. Nepravda. Vybrala jsem si ho z jiného důvodu.

Baví mě jedna věc: ještě nikdy se mi neopakovalo žádné jméno. Žádní dva příslušníci mužského pohlaví, se kterými jsem něco měla, se nejmenovali stejně, a přitom jich nebylo úplně tak málo, a dokonce v tom ani nehraje roli Salámovo jméno slovenské. Asi mi to vyhovuje, neprovokuje to zbytečně vzpomínky.

Trochu trápení teď je se spolubydlící. I proto, že jsem zabedněné hovado – přitáhla jsem ho k nám a nedala předem vědět, přišlo mi to jako výborný nápad, když chceme spát spolu, ale já musím ráno do školy. Spolubydlící dosud nespala. Neměla úplně radost. Ještě menší radost, že se jedná zrovna o Saláma. Trochu brutální způsob, jak jí to oznámit.

Stane se. Ale obzvlášť v jeho případě mi určitě dej příště vědět předem. Hm, tak si to asi příště odpustíme. Jak známo, nejsem nejlepší diplomat, taky se mi nelíbil ten její bývalý, asi to nebudu lámat přes koleno.

3:33
krátký přerušovaný spánek
a imaginární kořeněná vůně
co mě chytne za rozkrok
a přitlačí ke zdi

napínavé —
nastrkat co nejvíc prstů do ucha hrníčku
zaklánět hlavu přitažením vlasů
kousat

vyděšené / vzrušené zorničky
v závanu představivosti
noc skončila nebe je mléčné
a jazyk mi po něm voní

Mezitím myslím na jednu blízkou osobu, která se před několika dny zasnoubila. Zásadně jiný druh zážitku. O který bych tolik stála… stála? Asi jo. Asi stála. Jenže to by se musel odehrávat úplně jiný scénář, už několik let. Nemá cenu se nad tím trápit, cenu má přát jí to a radovat se s ní a věřit si, že mě něco takového taky potká.

Včera nakrátko doma, musela jsem jet pryč, protože mi tam bylo dobře – a potřebuju se učit. Diskuse se sestrou, budeme volit stejně, maminka asi taky, tatínek těžko, ovšem ten se zatím nevyjádřil. Nejsem ze své volby úplně nadšená, doufám ale, že už se to za ten týden nebude muset změnit.
Spontánní diskusi s tanečnicemi v pátek po tréninku jsem víceméně minula. Nějak se mi do toho nechtělo, s argumenty, které jsou tak nějak… na začátku („Česká republika nemůže mít modrýho prezidenta, je to nereprezentativní“), s argumenty, které bych musela delší dobu sestavovat a stejně je proti Lvici neobhájila, jak se znám („proč se pořád řeší, jestli ten člověk byl ve straně? Všichni byli!“) Potěšila mě ale M., už vím, že je v těchhle věcech hodně zodpovědná, a raduju se z toho.

Příští týden hodně, hodně na recepci. Pět odpolední. Musím se přinutit ke studiu, ať se pak ze sebe můžu radovat, že jsem naučená a ještě při penězích.
Tak šup, přístupy k diskursu. Neděli oslavíme studiem…

Píseň, kterou si už několik dní pořád pouštím a usmívám se u ní jak zákaz vjezdu. Přitom je opět smutná, o porozchodových stavech. Chmm.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 803 kliků