Posvátná hrůza

Něco takového jsem asi zažila včera. Zajeli jsme se podívat do Valle de Los Caídos, Údolí padlých, do hor. V tom místě se nachází jednak benediktinský klášter, jednak a hlavně je celá oblast jedním velkým pomníkem padlých ve španělské občanské válce. Potud dobré, místo má ale i svou temnější historii – obrovský kříž na skále, který je vidět na desítky kilometrů, a bazilika vykutaná ve skále pod ním vznikly z jisté části rukama vězňů frankistického režimu, rukama nuceně pracujících, v době, kdy nucená práce byla dávno zakázaná. Nemálo jich tam taky zemřelo.

Celá ta věc hlavně působí opravdu děsivě. Je to jakoby katedrála, ale postavená celá šíleně monumentálně, ze šedého kamene, vevnitř sice visí tapiserie a vepředu jsou dřevěné lavice a oltář, ale sochy, plastiky, strop, všechno pochmurné a neútěšné. Navíc celá bazilika je přísně symetrická, s velikým Ukřižováním uprostřed, nad nímž na skále se právě vypíná ten kříž. Před oltářem a za oltářem je hrobka – zakladatele strany Španělská falanga Josého Antonia Primo de Rivery a Francisca Franca.

DSCN2147

Yanis si připadal jako ve videohře, jako když se obrovskou katedrálou blíží k závěrečnému boji s nějakým megadrakem nebo něčím. Já jsem cítila vlny negativních energií. Moc vlastně nechápu, jak tam mohou lidé sloužit a přijímat mši, jak ti řeholníci prožívají tenhle pocit… Usmálo se na nás štěstí aspoň v tom, že jsme si dole pod kopcem chytili auto a nahoře pak taky. Jsem si hloupě vzala hezký botičky, navíc slunce pálilo a cesta vlastně není ničím tak zajímavá, 6 km po silnici do kopce.
Pak jsem ještě dokázala Yanisovi, že stopování funguje, zastavila v půlhodině tři auta a čtvrté – sedm minut poté, co měl přijet autobus – obsahovalo dva Němce, kteří skutečně mířili do Madridu a ne do nějakého přilepeného městečka. Tak jsme se pěkně vezli, ušetřivše každý čtyři dvacet. (Představovala jsem si, jak se v autech s dětmi rodiče obrací k zadním sedadlům: ne že tě někdy napadne něco takového dělat!)

Dneska je neděle, zase slunce… zítra balím. Skoro tomu ani nemůžu věřit.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 159 800 kliků