Kolo. 1456. Ne boy

„Že bys třeba měla prostor na blogoprispevek“, píše mi Vančura. Dvě minuty poté, co jsem otevřela editor. Protože to samozřejmě ve mně bublá, všechno to, co se děje. Ale teprve před pěti dny jsem odevzdala veledílo, odevzdala veliký opus magnum o podzimu 1989, kvůli kterému jsem už pomalu nevěděla, co je za den; v posledních fázích všude nepořádek, chuchvalce prachu, tuhle hromada špinavýho, tuhle hromada nesloženýho, tuhle hromada nevyžehlenýho. K jídlu furt chleba s máslem… nakonec došlo i kafe, krize grande, ale odevzdala, po půl roce, ve třetím deadlinu. 846,5 normostrany, 1456 poznámek pod čarou. Nevím, jestli se do něčeho podobnýho ještě někdy pustím. Pablo vlastně doteď chodil s ženou jedné knihy. Střídalo se jen Polsko, Rumunsko, NDR.

Je to moje práce – proto jsem se válela jen jedno odpoledne. Pak vyjednala další dvě smlouvy. Ono to takhle totiž už třeba bude pořád. A jsem tím nalomenější ohledně stávající práce v marketingu. Vím, že jsem v pátek utrpěla PMS jak z praku, ale gró problému trvá: zase o něco víc mi vadí to nabízení. To obalování snahy prodat do ušlechtilejch činů, hezkejch slov. Napsala jsem docela takový veselý, osobní článek, ale dozvěděla se, že to nebyl jeho cíl. V jiným článku se mají natvrdo ocitnout rámečky s produkty, ne jen nenápadné odkazy, celé rámečky, kupte si toto a toto. To mi nějak neleze.
Navíc jsem pavoučice. Vyhovuje mi pracovat si doma, nikomu nic nevysvětlovat. Chodit na jógu, na masáž, pracovat večer, pracovat zrána. Budovat knihy. Problém by byl, že bych se musela nějak víc zamyslet nad svým stylem, aby to fakt nebylo jen „jsem doma v teplácích“ nebo „jsem za barem v lepších teplácích“. Ale dokud mě občas Vančura bere do Ponrepa, nemusím se bát. A taky existujou večery.

„To tě to uživí?“ ptal se onehdy jeden známý – sám je mimo jiné překladatel. Už mě ten dotaz dere. Jakou čekají ti lidi odpověď – „hele no vlastně ne, nemáš pětikilo?“ Nejsem nějak hrdá na to, že si tak úplně neudržuju přehled o příjmech a výdajích, nemám spočítané, kolik můžu kdy utratit. Vím, kolik činí nájem (přesně) a odvody (plus mínus) a kolik mám na účtech. A vycházím, i když teď po tom půlroce je to boj o každej den, než přijde honorář. Ale bydlím, jím, na hory jezdím a kafe piju, tak asi… asi uživí? Třeba bych nemusela bydlet se spolubydlícíma. To je nevýhoda práce doma, mám kolem sebe i jejich špínu, kterou mají s prominutím v piči. Vzhledem k nějaký obecný situaci to ovšem ausgerechnet teď zrovna tyhle měsíce měnit nebudu.

Plánuju, co pak s tím honorářem; zas ho nejde vyházet za Blahnika a Agent Provocateur a letenku do Rovaniemi nebo tak, žejo. Chtěla bych krém na pytle pod očima, novou řasenku a kolo. „Máš třeba spořicí účet?“ ptá se Pablo. Ahahahahaha. Mám teda penzijní spoření, ale určitě víte, že pokud půjdu do důchodu v 70, bude tam při současný rychlosti spoření asi 100 000. Když připočteme inflaci, možná bych mohla třeba na čtrnáct dní do Luhačovic, all inclusive. A pak asi budu muset zase podepsat nějakou smlouvu na knihu. 🙂

Když jsem si v hlavě skládala článek, píchalo mě – ne v hlavě, spíš někde v břiše -, že všechny spolublogerky krom Anny Wim už nosí nosítko, houpou kočárek. Kromě mě. Osamělý vlčice. Že mi zbejvá jen Vančura (ta je ale o kus mladší) a Eva. Při bližším pohledu to byl předčasnej závěr, ještě tam je třeba Žena s moly (asi) a Pavlína (asi) a Ev, a Banalite to má tak napůl.
Upřímně nevím, jestli bylo dřív vejce, nebo slepice, jestli toužím, a proto nacházím a čtu články, nebo zakopávám o články, a proto chci něco dohnat a toužím. Dřív bych si myslela, že to druhý, teď si trochu myslím, že to první. Vyšel o tom přiléhavý článek na pročteníhodném portálu Náš kurník. To bychom měli řečičky, a hodláš něco dělat, Aranel? Nějaký kroky? Hodlám se zeptat gynekologa, co si o tom myslí. Hodlám se taky zeptat Pabla, jaký má plány do budoucna. Ani ne snad konkrétně se mnou. Spíš obecně. Hodnoty. Vyhlídky. A tak. Už fakt asi není čas zůstávat s někým, komu by se děti a tyhlety rodinný životy ošklivily. I kdybych ho měla mít tolik ráda jako Pabla.

Protože Pabla mám ráda fakt hodně. Říkám si, ty netrpíš tím, že bys neuměla mít někoho hodně ráda. To moc o ničem nevypovídá. Jenže Pablo zhasnul některý ty varovný světla, co měli ti ostatní. Třeba se myje. Chodí k holiči. Voní. Umí jít do divadla i na kopec. Ono to vypadá jak úplný blbosti a samozřejmosti. Jenže nejsou. „Přichází to s věkem“, soudí Vančura a asi se neplete. Jenže to platí i o mně. Ne že bych se dříve nemyla a nechodila k holiči. Cítím na sobě ale, jak si umím ten vztah víc užít. Jak žiju ve větší pohodě se sebou a pak jsem v pohodě i s ním. Má to mezery, má. Ale některý zalepuju. A bývalo jich daleko víc. Líp odlišuju věci důležitý a nedůležitý. Pablo mi to usnadňuje, protože chodí včas, drží slovo a dá se na něj spolehnout, dá se o něj opřít. Nevěřícně se tomu směju, pořád ještě, že se taková věc stala, láska z pakárny, pořád v očích. No, zjevně stala. Pak mám držet dělohu v klidu.

„Bojím se, že udělám něco špatně, že plácám nesmysly a že příště už nepřijdeš, ale vždycky přijdeš; je to hrozně skvělý,“ říkám mu; zní to jako fishing for compliments (jasně že ne, miláčku), ovšem vlastně by nevadilo, kdyby řekl jo, mohla bys trochu míň mluvit, když si dáš víno. „Neboj. Já se taky bojím,“ odpovídá Pablo a tahle výměna o otm vztahu hrozně moc napoví. Bojíme se různých věcí, každej svejch, oba podobnejch. Plno se jich ale ztratí, jen když se vysloví. Strach, že to ten druhý vidí jinak – jenže většinou nevidí. Vidí to nemlich stejně. A to je ten nejkrásnější pocit, víš.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Napsat komentář

Milá Aranel,

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

  • Měsíc po měsíci

  • O čem se tu píše

  • Running Rhythms ******************************** Follow my blog with Bloglovin
  • Zadejte e-mailovou adresu a oznámení o Aranelině psaní se objeví v poště.

  • Co prošlo kolem

    • 76 030 kliků
  • Reklamy